Denní zápisky

Deníček 01

Zdravíčko vespolek!


Jak si užíváte první chladnější den? Myslím si, že to ochlazení jsme opravdu potřebovali! Vše je hned jednodušší! :) Tím "vše" mám na mysli samozřejmě hlavně fyzicky náročné činnosti. I pouhá cesta do obchodu na nákup je hned pohodovější. :D


A jak vlastně vypadal můj den?

  • Ráno klasicky do práce -> je to samozřejmě pouze letní brigáda, ale co si budeme nalhávat..říkat, že chodím do práce zní krutě, dospěláčtěji :D
  • Po práci směr fitko -> abych uvedla na pravou míru - tohle byl můj druhý cvičící den ve fitku, takže to tak taky vypadalo a po 65 minutách jsem byla mírně dost na odpis...jak zdechlina..doufám, že se to čase zlepší a vydržím více než jen 3 kola kruháče a běžecký pás :D Což mi připomíná - chtěla jsem se vás zeptat: Jsem jediná komu přijde běhání na pásu tak moc rozdílné oproti běhání venku, nebo se najde ještě někdo? Upřímně - mé první kroky na pásu mi přišly jako bych se učila chodit. Nemluvě o faktu, že běžet jsem se odhodlala až po 40 minutách podivné běžochůze. :D No byla to komedie, ale naštěstí byla ve fitku kromě mě a mamči jen 1 další paní, takže jsem se ani necítila trapně. :D
  • Následoval oddych a návštěva Kauflandu. Proč nám vždy vyjdou nákupy na čtvrtek, kdy začínají akce a v Kaufu se téměř nedá hnout? Proč?? :D Z toho vždy kynu když mi někdo zatarasí cestu i s vozíkem a pochoduje si procházkovou chůzí a celkově to vypadá, jako by se vydal na výlet ( Nebo tam vážně chodí na výlet? ). Člověk se pak může leda zařadit a pochodovat za daným "nákupním turistou" s nekonečně vzdálenou vidinou sebe doma (protože říct "Mohl byste mě prosím pustit, ať můžu projet?" je stejně zbytečné - mraky zkušeností..většinou to dopadne ignorací ze strany turisty.) . :D
  • Jako zatím poslední část mého dne tvoří běh. Stejně jako včera jsem si dala intervaly a musím říct, že po tom fitku to je vážně něco jako "HELP ME! I'M DYING!". Ale pokud chci být jednou v běhu opravdu úspěšná, tak zkrátka musím makat! A taky že budu! Pro upřesnění - 3 intervaly mi vyšly na 6,25km za 36:39.


Dnešní jídelníček:

  • Snídaně: sojový jogurt + bezlepkový tmavý chléb s domácí jahodovou marmeládou
  • Svačina: jahodovo-banánové smoothie
  • Oběd: zeleninový boršč
  • Svačina: sojový jogurt + 80g kešu
  • Večeře: mrkvový perkelt


Možná si říkáte, co dělá na náhledu článku obrázek, který nemá nic společného s během či cvičením. Vysvětlení je jednoduché! Jsem zkrátka šťastná! Od doby, co jsem se dozvěděla, že jsem přijata na školu, mě zkrátka vůbec nic netíží. A musím říct, že každý den tak dostává uplně jiný rozměr! Usínám a budím se s vděčností, že můžu žít můj život. Co mi chybí? Vůbec nic! Stačí mít okolo sebe ty správné lidi a vše je hned růžovější! :) A jestli náhodou zrovna v tuto chvíli tyto lidi postrádáte, nesmutněte a koukněte na obrázek!

A pokud vám to ještě dneska někdo neřekl, tak tu mám pro vás malou zprávu, která platí pro každého jednoho z vás!

Říkejte si, co chcete, ale je to pravda! Buďte pyšní na to kým jste, protože právě vaše osobnost vás dělá úžasnými, ať už je jakákoli! :)


Pro dnešek už jsem se vykecala dostatečně, takže nebojte..už končím! :D

Mějte se tedy krásně a užívejte slunečných i zatažených dní! A studentům přeji krásné dlouhé prázdniny!



Ketty

Ohlédnutí zpět - NightRun Ostrava 2017

Krásný večer přeji!


Je to tady. Konečně mám zase fůru volného času. Všechny povinnosti jsou za mnou ( maturita a přijímačky na výšku -> přijetí na nutričního terapeuta ) a nyní přichází na řadu už jen to příjemné. Takže konečně to tady zase začne žít! :)


Teď už k tématu tohoto článku. Chtěla bych se vrátit k závodu na 5km, který se konal 22.4. tohoto roku v Ostravě. Byl to tzv. NightRun a já jsem si ho zaběhla v kategorii Blogrun.


Organizace byla téměř bezchybná. Vyzvednutí startovního balíčku, vyzvednutí balonku ( Ano, jsem věčné dítě :D ), značení kilometrů na trase ( já si však stejně vždy všimnu pouze 1. a 3.km a pak se s ostatními dohaduji, že tam ty ostatní značky kilometrů nebyly, pokaždé mě však přesvědčí o opaku...asi při běhu spím nebo fakt nevím, kam koukám :D ), zajištění pitného režimu ( někde v polovině trasy byla možnost vzít si kelímek čisté vody či energetického nápoje ), volba trasy ( část trasy vedla kolem vody po pěšince, výhled byl stejně jako minulý rok okouzlující..pohled na noční Ostravu mě zkrátka dokáže uchvacovat stále a pořád),..


Abych však byla plně upřímná, musím zkritizovat kraťoučký úsek trasy. Když se běželo podél vody, musel se překonat nepříjemný na došlap a hlavně nebezpečně podklouzávající terén. Byla to vlastně kameny vydlážděná pešinka pod mostem. Sama jsem byla svědkem situace, kdy tam jedna běžkyně spadla ( naštěstí se jí nic nestalo! :) ) a přestože jsem si o to více dávala pozor, nepomohlo mi to a zakopla jsem o jeden z mnoha vyčnívajících kamenů, který v té tmě zkrátka snadno přehlédnete. Měla jsem ale štěstíčko a zvládla jsem na poslední chvíli vyrovnat balanc. :D No pak bych možná ještě zmínila bídný počet fotografů, ale za to samozřejmě nemůže nikdo a už vůbec ne pořadatelé, jelikož to zkrátka není jejich starost.


Ve výsledku závod hodnotím kladně stejně jako minulý rok. Vlastně ještě lépe - a to z osobních důvodů! Poprvé jsem si okusila ten pocit proběhnout cílem s milovanou osobou ruku v ruce. Pokud máte možnost, určitě svou drahou polovičku přesvědčete, ať se přidá - třeba právě na NightRun a nebo jakýkoli jiný závod. Je to perfektní pocit! A víte, jaké pocity jsou ještě lepší? Když můžete během závodu svého milého povzbuzovat a když zároveň vidíte, jak ze sebe dává vše a ještě více hlavně kvůli vám. A za další, když osoba, které jste byli trenérem v úplných začátcích, zaběhne závod v naprosto perfektním čase. Tou osobou byla moje mamča. A pokud bych měla být konkrétní, začínala s časem okolo 35 minut na 5km a dokázala se vypracovat na 27 minut na 5km. To je zkrátka FANTASTICKÉ! Jsem na ni neskutečně pyšná!


Můj první #blogrun je tedy za mnou a já se plně těším na příští možnost běžet v této kategorii. Pokud by vás tato kategorie také zajímala, zavítejte na stránky NightRunu a přečtěte si více. Doufám, že se příště potkáme!


Tak banzááj! :)



Ketty

Vzhůru na 1. letošní závod - NightRun Ostrava

Krásnou středu přeji!


Po nekonečně dlouhém období běžeckého zimního spánku je to zase tady. Začíná nová běžecká sezóna a s ní i první letošní jarní běh, který bych vám dnes ráda představila.


Night run v Ostravě 22.4.2017. Kdysi mě tyto typy nočních běhů vůbec nelákaly, člověk ale postupem času mění názor, že ano. A tak se stalo, že jsem minulý rok v prosinci poprvé okusila atmosféru večerního běhu. Tematicky se nazýval "Christmas run" a povinností každého běžce byla vánoční čepička. Možná i tato malá drobnost mi zvýšila intenzitu zážitku z tohoto běhu. Bylo to opravdu úžasné. Ať už mluvím o skvělé náladě panující všude okolo, o bramborách na dráze, mihotajících se světýlkách na trase či o kouzelném výhledu na Ostravici zahalenou ve tmě. Možná jste se zarazili u těch výše zmíněných bramborách. Ne, opravdu jsem si nic nešlehla. Na trase se zkrátka nacházely brambůrky solené (tipuju to na sponzora běhu), které běžce informovali o aktuální uběhnuté vzdálenosti. Zkrátka tento závod neměl chybu. S rodinou jsme to navíc pojali jako společný zážitek, a běželi jsme rovnou čtyři, což byl náš dosavadní rekord.


Jak tedy jistě vyplývá z předchozího odstavce, s radostí se hodlám zúčastnit i letošního ostravského závodu v rámci Night run seriálu. Letos nastane však pár změn. Nejen že se mi podařilo přesvědčit přítele ať se přihlásí, tudíž si s ním můžu zaběhnout oficiálně první závod, ale také se narozdíl od minulého závodu hlásím do kategorie #blogrun . Je to tedy poprvé, co se reprezentuji svým webem.


Držte mi tedy palce, ať mé stránce neudělám hanbu, ale hlavně ať si ten závod užiji stejně jako loni. A nesmím zapomenout, hlavně se nezapomeňte příhlásit také! I kdyby to měl být váš první závod, myslím, že právě tento by mohl být ideální. Takže doufám, že se tam potkáme!


Tak ať vám to dobře běhá i na jaře! :)



Ketty

Vstání z "mrtvých" :D

Čauko po sto letech! :)


Je to neuvěřitelné, ale stále žiju! Nepřejel mě šnek, ani mě nesrazila včela. :D Jen jsem si jednoduše dala nějaké nepochopitelné volno od této stránky. No nazvěme to přímo - byla jsem líná jako prase.


Naštěstí jsem byla líná "pouze" zde.


S jídlem i během, a celkově zdravým životním stylem, jsem se posunula o dost kroků dál, než jsem byla ještě třeba před rokem.


No a co vše se tedy u mě změnilo?


  1. Zvládla jsem se vykopat z chudokrevnosti (kterou mi z odběrů zjistili na konci srpna) a ačkoli to vypadalo nemožně, tak jsem ani ne za měsíc zaběhla půlmaraton.


  2. Jak jsem napsala již výše, splnila jsem si svůj velký sen - zvládla jsem svůj první oficiální půlmaraton. A můžu vám říci, že to byl ten nejúžasnější a nejtěžší závod v mém životě. Zatím. Zároveň tento den patří mezi ty nejlepší v mém životě. Každopádně nezvládla bych to bez podpory mé skvělé maminky a přítele. Jsem jim moc vděčná, že tam byli se mnou a pro mě! ♥


  3. Na konci roku v prosinci jsem si řízla rekord na 5km, který byl zcela nečekaný a moc mě potěšil.


  4. Proběhla velká změna v mém stravování. Primárně to bylo provedeno kvůli kožní nemoci a jelikož se to ukázalo jako účinné, tak jsem u toho již zůstala. A kromě zlepšení stavu kůže se dostavilo i zhubnutí a skvělý pocit. Když shrnu, co jsem změnila, tak můžu říci, že jsem jednoduše přestala jíst lepek a laktózu. A můžu s čistým svědomím napsat, že jsem se nikdy necítila lépe.


Rok 2016 byl pro mě prvním velkým krokem v oblasti běhání a správného stravování. Teď je tady však rok 2017, který toho změní daleko více. Hlavně doufám, že se úspěšně dostanu na VŠ na mou vysněnou fyzioterapeutku, a že zde budu konečně pravidelně psát. Věřím tomu, že se vše vydaří. Optimismus je totiž první krok k úspěchu!


Tak pro dnešek už by to bylo vše. Mějte se krásně a těším se na vás u příštího článku! :)



Ketty

Český běh žen

Ahojahoj!:)


Znáte to když zklamete sami sebe? Znáte ten rozežíravý pocit? Jestli víte o čem mluvím, tak přesně tohle jsem si včera zažila po doběhnutí závodu.


Včera, 28.5.2016, jsem si jako každoročně zaběhla 5km trať na Českém běhu žen v Ostravě. Ovšem v něčem byl pro mě závod zcela rozdílný od předchozích ročníků - nepokořila jsem svůj rekord, ba dokonce jsem to zaběhla v čase horším než jsou moje tréninky.


Za vinu to ale dávám ve větší míře než sobě, počasí. Bylo snad 37°C na sluníčku a trasa vedla přes město, takže to byl neskutečný nápor na organismus(což si taky odneslo daň odpoledne v podobě úpalu). Běh jako takový jsem si ani nedokázala užít, protože to bylo vážně náročné a já se asi od poloviny vyloženě těšila na cílovou rovinku. Sice mě to mrzí, ale občas se to holt stává.


Každopádně po doběhu mě zase čekalo vítězné objetí a hřejivý pocit lásky. A to je vždy nejlepší lék na veškeré bolesti svalů. Věřte nebo ne. :) Děkuji že jsi tam vždy pro mě!♥


Tentokráte však bylo ještě něco navíc. Tento závod byl ještě něčím speciální - běžela i moje maminka. Nedokážete si představit co pro mě znamenalo vidět a obejmout ji v cíli. Byla jsem na ni tak neskutečně moc pyšná že to ani nejde popsat. Rodiče pro mě vždy budou největším vzorem a přesně v ten moment mi mamča dokázala, že mi je vzorem úplně ve všem. Ta její odhodlanost a to že to doběhla i přes všechny překážky..neskutečné!


Maminko, jsi nejlepší a jsi pro mě jednoznačný letošní vítěz!


Abych se vrátila k mému výsledku..ještě včera jsem byla z mého výsledku opravdu zklamaná i přes podporující slova od přítele i maminky(za které jsem jim však opravdu vděčná!). Dnes, po mírném odpočinku těla i mysli, se na to však dívám úplně jinak. Je to pro mě velkou motivací! Motivací být lepší, daleko lepší než jsem teď. Jednou chci prostě proběhnout cílem v první trojici. A udělám pro to vše!


Pouze dvě věci chci změnit.


  • Absolutně překopat jídelníček.


  • Změnit styl tréninků. Rozhodně si chci zavést fázované běhy a více se zaměřovat na budování rychlosti na trati.


Tak tedy běhaní a sebezlepšování zdar! Jsme to jen my, kdo si můžeme splnit své sny!




Ketty

Začátek mé běžecké sezony 2016

Na kalendáři trůní datum 24.4.2016 a hodiny ukazují 11:50 dopoledne. Přešlapuji před startovní čárou u stadionu MosiR v Polském Těšíně stejně jako 1361 dalších netrpělivých běžců v čele s 3 keňany. Všichni “špicujeme” uši, aby nám neunikl ten očekávaný výstřel z pistole oznamující start závodu na 10km.


Minuty se vlečou neskutečně pomalu a nervozita roste naopak velice rychle. “Uběhnu to v limitu? Nepřeválcují mě ostatní při startu? Neztratí se mi trasérka z dohledu hned za startem? Přežiju to?” Člověku ani nedojde, kolik myšlenek se stihne za tak krátkou dobu člověku promítnout v hlavě.




Náhle veškerou napjatou atmosféru prořízne výstřel a běžci na předních pozicích probíhají startovní bránou. Po asi půlminutě se dostávám na řadu také a nasazuji průměrné tempo při čemž se hlavně musím soustředit na vyhýbání ostatním běžcům v počátečním chumlu. Po chvíli se konečně dostávám k trasérce na 60 minut a stabilizuji se v jejím tempu.


Po +- kilometru ji opouštím a dělám mírnou chybu - zrychluji v prvním kole ze dvou. Po nějaké té době běhu mi v hlavě proudí myšlenka: “Už by to mohlo být okolo 5km.”, ale ta je naprosto mylná, jelikož zanedlouho šokovaně míjím cedulku označující 2. kilometr. Začínám mírně panikařit: “Vždyť jsem nasadila na mé poměry vražedné tempo. To nemůžu udržet.”. V mé hlavě však není jiného východiska než to prostě doběhnout.


Pokračuji tedy dále, míjím 3km, 4km a stále vyděšeně koukám, jak se přede mnou stále prodlužuje 1. kolo - konce nevidno. Konečně však probíhám pod startovní bránou, což značí konec prvního kola a začátek 2. vražedného a zároveň posledního kola. Moje nohy se začínají ozývat, že už by to chtělo co nevidět konec. Čím dál více mě přepadají myšlenky, že prostě na neznatelnou chvililinku zastavím. “Jen na chvilku. Naberu trochu síly do nohou, nechám odpočinout plíce...” Poté však zahlédnu mou motivaci. Míjím se zamáváním usmívajícího se přítele a najednou mám pocit, že to všechno hravě zvládnu.




Zabírám téměř z posledních sil. Míjím 7. kilometr, kde už se slušně skanduje. Psychicky mě to sice nakopne, avšak fyzicky již nenalézám dostatek sil, abych ještě zrychlila. Jsem ráda aspoň za to, že nespomaluji. Po 8. kilometru už cítím, jak se mi snaží prodrat slzy...ano, tohle tempo vážně není moje obvyklé.


V patách se mi zase objeví trasérka na hodinu. “To ne! Já nechci hodinu! Když už tady takhle makám jak o život, tak přece neskončím s hodinou!” Kupodivu přidávám v tempu a přede mnou už zbývá pouze poslední necelý kilometr. Skandování nabírá neskutečné úrovně. “Už máš před sebou jen půl kilometru! Přidej!” volá na mě jakýsi chlapík.


Dostávám se na cílovou rovinku na stadioně. Sprint ze sebe již vypotit nezvládám, ale aspoň mírně zrychluji. Hodiny ukazují 57 minut a nějaké ty sekundy… “To není možné!” S touto myšlenkou dobíhám do cíle a jsem tak nepopsatelně šťastná. Dostávám účastnickou medaili a mizím z chumlu. Po chvíli si mě najde přítel a následuje vítězné objetí. Tomu říkám perfektní odměna!

Byl to můj nejtěžší závod v životě, ale absolutně nelituji toho, že jsem ho běžela. Dalo mi to opravdu hodně. Hlavně jsem se utvrdila v tom, že člověk se prostě nikdy nemá vzdávat! A zároveň - co vás nezabije, to vás posilní! Neskutečně pravdivé.


Nakonec nesmím zapomenout poděkovat veškeré podpoře - rodině, příteli, přátelům. Bez podpory bych to prostě nedala. Děkuju!


Nakonec už snad jen přidávám fotku medaile, info o čase: 55:58/10km a loučím se se slovy: Nikdy se nevzdávejte. Máte na víc, než si myslíte!




Krásný zbytek večera.



Ketty

Konečně zase v plné síle!

Tak jsem zase konečně zpět s plnou fyzickou i psychickou sílou! :)


Někdy na konci března mě pohltila jakási spavá nemoc, byla jsem vyčerpaná, bez nálady a prostě jsem měla sílu jedině na ležení v posteli. Naštěstí po týdnu a půl, kdy se vynořilo venku sluníčko se mě tato podivná nemoc pustila a já mohla zase postupně začít zařazovat do svého dne i pohyb. Ani nevíte, jak jsem byla štěstím bez sebe!


Dneska to je 4. den, kdy poctivě běhám. Zní to sice hodně blbě, ale co nadělám...


Každopádně tento měsíc mě čeká již 1. letošní závod. Bude to takový lehký vstup do závodní sezony - čekají mě pouze 2km. Každopádně do toho závodu se musím snažit stáhnout svůj čas aspoň o půl minuty!:)


No a jelikož je tohle denní zápisek, tak tady také přidávám "průběh" mého dnešního dne.



Jídelníček:

  • Snídaně: Jáhly s praženými mandlemi

  • Svačina: - (pozdní snídaně)

  • Oběd: Opečený losos+bramborová kaše s mrkví

  • Svačina: ovocný salát(viz. foto níže)

  • Večeře: 2 sojové housky + okurka




Pohyb

  • Běh - 10,5km(1:09:42 - 6:37min/km)


No dneska to byl maras..horko + vyčerpání :D




Tak to je pro dnešní denní zápisek vše.


Přeji krásný zbytek slunečné neděle! :)



Ketty

Čas na změnu

Přesně jak je napsáno v nadpisu, je čas na změnu. Teda aspoň u mě to tak cítím.


Nemyslete si, že neumím šlápnout vedle. Jsem pouze člověk. :D Ale aspoň si umím říct zavčas dost.


Takže dneska to je spíše jen takový osobní zápisek. Třeba vás namotivuje taky.. to netuším. Každopádně mně tohle pomůže. :)


Tak teď už k věci.


Jistě to všichni znáte. Daří se vám, zhubnete na vysněnou váhu, vaše tělo se vám začíná pořádně líbit. Nic nemá chybu. Tímhle ale mnohé lidi opouští ta táhnoucí motivace, protože jste už prakticky téměř dosáhli svého cíle.


Do této situaci jsem se před nedávnem dostala také. A bohužel jsem selhala. Najednou se každým dalším nezdravým jídlem vypařovala má tvrdě získaná pevná vůle. A tak jsem se dostala až do bodu, kde jsem dnes... Stejně jako kdysi - zase nespokojená.


Ale, to že člověk selže neznamená hned prohru! Prohra by byla, kdybych to tímto vzdala a už se více nesnažila! A to mi vážně není podobné. Já se nevzdám nikdy v ničem! :)



Každopádně tenhle typ selhání byl snad naposled! Už se mi prostě nechce začínat stále znovu.. A nejlepší prevencí je právě určení nových cílů!


Tak jaképak jsou teda nyní mé cíle? Je jich více..:)


  1. Zhubnout na svou optimální váhu.

    Přecejen když se na vás usadí nějaký ten tukový polštářek, tak je lepší se ho nejdříve zbavit před budováním svalů(nechci být ale zase nějaká nabouchaná žena :D).




  2. Vytvarovat si skvěle vypadající nohy a zadek.

    Nevím co dodat..:D Snad jen, že to určitě nebude hned, ale nějaký ten půlrok to potrvá. Ale tak je to se vším..




  3. Odvyknout si od rafinovaného cukru.

    Na tohle by mohl stačit měsíc. Ale musím se holt pořádně snažit.




  4. Jíst pravidelně, nepřejídat se a hlavně nejíst když mám pouze chuť.

    Tohle mi dělá aktuálně největší problémy. I toto jsem však již v minulosti nejednou porazila.




  5. Zlepšit si časy na trati.

    Tohle z mých cílů nezmizí nikdy, jelikož člověk se může stále zlepšovat.





Je toho dost, ale vše souvisí se vším.


Takže vzhůru do boje, ať se někdy dočkám těch kýžených výsledků!



Ketty

O autorce

Velice šikovná mladá spisovatelka, která má celou budoucnost před sebou a která má svého milujícího manžela, který při ní bude stát vždycky a za každé situace!

Info

Výška: 165cm

Nejvyšší váha: 63Kg

Nejnižší váha: 51Kg

Začátek 2015 - váha: 59kg

Konec roku 2015 - váha: 55kg

Začátek 2016 - váha: 58kg

Konec roku 2016 - váha: 56kg

Začátek 2017 - váha: 53kg

Současná váha: 51Kg

Cíl: Zpevnit tělo(+ udržovat) :)

Časy + aktuální kondice:

2km -> 00:10:05

5km -> 00:24:06

10km -> 00:54:48

16km -> 01:43:53

21km -> 2:21:06

30km -> 03:52:30

42km -> coming soon

Trénink na maraton: rok 2017 - 368km